Video katecheze ze seriálu Bůh, sex a manželství od P. Karla Skočovského.
Motto: „Lidskou lásku jsem se naučil mít rád ještě jako mladý kněz. Je jedním ze základních témat, na něž jsem se zaměřil v kněžském povolání, službě na kazatelně, zpovědnici a také ve službě, kterou vykonávám psaným slovem. V člověku milujícím lidskou lásku se rodí také živá potřeba napnout všechny síly pro krásnou lásku. Láska je totiž krásná.“ Sv. Jan Pavel II.: Překročit práh naděje |
Hlavní myšlenky:
- Sv. Jan Pavel II. toho o manželství, rodině a sexualitě napsal víc, než všichni papežové a koncily za předchozích 20 století církve dohromady. Oprávněně mu náleží titul „Papež rodiny“.
- Když kněz hovoří o lásce, manželství a sexu, nestaví na své osobní zkušenosti. Může ale čerpat z nesmírně bohaté zkušenosti lidí, o které se jako kněz stará. Především však může vycházet ze spolehlivého zdroje, kterým je evangelium – Boží plán s lidskou láskou.
- Když kněz naslouchá Ženichovi (Ježíši Kristu) a jeho evangeliu, životní zkušenosti mnoha manželských párů a prosí Boha o dar srdce dobrého pastýře, pak může být pro ty, které Pán volá do manželství, skutečným požehnáním.
- Kněz nemusí rozumět každé oblasti manželského života. Má být ale pro manžele svědkem a prostředníkem Boží lásky a péče.
- Evangelium patří nejen do kostela, ale i do ložnice. Proto církev s velkou starostlivostí hovoří o manželství, sexu a povolání k lásce.
Otázky k diskusi a dalšímu promýšlení:
- Někteří lidé říkají, že kněží (nebo biskupové, včetně papeže) by neměli manželům „lézt do ložnice“. Proč myslíte, že to tvrdí? Co takové tvrzení podle vás znamená? Souhlasíte s ním?
- Je něco, s čím z učení církve o manželství a sexualitě nesouhlasíte? Proč si myslíte, že tak církev učí? Seznámili jste se opravdu dobře s argumenty, které pro to uvádí?
- Měl by podle vás celibátní kněz vůbec někdy hovořit o manželství nebo sexu? Neměl by tento úkol úplně přenechat těm, kdo žijí v manželství? Proč ano? Proč ne?
- Může být kněz pro manžele požehnáním? Čím kněz může manželům pomoci, aby žili dobře své povolání?
- Měl by se podle vás papež vyjadřovat k otázkám, které souvisejí s manželstvím a sexuální etikou? Má v této oblasti nějakou zvláštní autoritu?
- Může nám dnes Bible něco podstatného říci o povolání k manželství, o sexu a o tom, co je opravdová láska? Neobsahuje jen soubor dobově podmíněných představ a norem?
Doporučené knihy
katolických kněží a biskupů o lásce, manželství a sexu:
- Wojtyla, K.: Před zlatníkovým krámkem. Paulínky, Praha 2014.
Velmi krásná a hluboká divadelní hra, která pojednává o příběhu lásky tří párů. Opravdu stojí za přečtení. Možná vás překvapí, co všechno může biskup vědět o manželské lásce. - Jan Pavel II.: Teologie těla. Paulínky, Praha 2012. Poměrně náročná četba. Ale v češtině máme i tři další knihy, které papežovo poselství podávají srozumitelně a přístupně (viz http://teologietela.paulinky.cz/Teologie-tela/Literatura-v-cestine)
- Benedikt XVI.: Myšlenky o rodině. Paulínky, Praha 2010. Ochutnávka toho nejlepšího, co Svatý otec napsal o manželství a rodině.
- Vella, E.: Výstup na horu manželství, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 2014. Knížka napsaná velmi srozumitelně, lidsky, prakticky.
- Grün, A.: Svátost manželství. Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 2010. Útlá knížka, která se zaměřuje na svatební liturgii.
- Caffarel, H.: Manželství – cesta k Bohu. Matice cyrilometodějská, Olomouc 2010. Velmi hluboké a krásné úvahy o Božím plánu s manželstvím. Autor vychází ze své bohaté zkušenosti s doprovázením manželských párů. Je proto velmi realistický.
- Knotz, K.: Sex, ako ho nepoznáte. Familiaris: Pezinok 2010. Populární polský kněz píše velmi otevřeně a realisticky o radostech a starostech manželského sexu.
Internetové odkazy:
- Teologie těla – Povolání k lásce
- Katecheze papeže Františka o manželství a rodině
- Kde hledat české dokumenty církve o manželství, rodině a sexualitě
Doplňující texty:
1. Kněz – prorok lásky Ženicha
- Láska Ženicha – uvěřit jí, zakusit ji, nechat se jí proniknout, dát ji poznat druhým – což to není v „popisu práce“ kněze? Ona projasňuje náš život. Je zdrojem naší naděje. Vždyť našim cílem je nebeská svatební hostina.
- Církev má odvážně, vytrvale a s láskou hlásat Boží plán s manželstvím a rodinou, nabízet snoubencům a manželům duchovní i praktickou pomoc a neúnavně přinášet poselství o Božím milosrdenství. Hlásání, pomoc, milosrdenství – to je náplň poslání církve v péči o manžele a rodiny.
2. Karol Wojtyla: Láska a odpovědnost
Úryvek z úvodu Wojtylovy knihy Láska a odpovědnost, kde autor odpovídá na námitku, jak může kněz vůbec psát o manželství a sexuální etice, když v manželství nežije.
Úvod k I. polskému vydání (1960)
Existuje názor, že o manželství mohou hovořit pouze lidé žijící v manželství, a o lásce mezi mužem a ženou pouze ti, kteří ji prožívají. Tento názor požaduje osobní a bezprostřední zkušenost jako základ pro to, aby se někdo mohl k této oblasti vyjadřovat. Proto kněží, řeholníci a lidé žijící v celibátu k tématům lásky a manželství nemají co říci. Nicméně i oni často o těchto tématech hovoří a píší. Nedostatek vlastní osobní zkušenosti jim v tom nebrání proto, že mají velmi bohaté zkušenosti, které vyplývají z jejich pastorační činnosti. Při ní se totiž velmi často v různých momentech či situacích setkávají právě s těmito problémy, takže si na základě toho vytvářejí jistou zkušenost, nepochybně nepřímou a „cizí“, ale současně mnohem širší. Právě množství informací z této oblasti je o to více vybízí k obecnějším úvahám a hledání syntézy.
Takto vznikla i tato knížka. Nejedná se o výklad doktríny. Je naopak především plodem neustálé konfrontace doktríny se životem (právě v tom spočívá práce duchovního pastýře). Doktrína – nauka církve – se v oblasti „sexuální“ morálky opírá o evangelium, jehož výpovědi o tomto tématu jsou stručné a současně dostačující. Je až s podivem, že na základě tak malého množství výroků je možné vybudovat tak kompletní systém. Očividně se týkají neuralgických bodů problému, centrálních bodů, které jsou určující pro celou řadu morálních zásad a norem. Stačí mít k dispozici několik textů: Mt 5,27-28; Mt 19,1-13; Mk 10,1-12; Lk 20,27-35; a Jan 8,1-11; 1 Kor 7 (celý); Ef 5,22-23 – abychom si udělali jasný názor na dané téma. V této knížce (která nepředstavuje nějakou exegetickou studii) navazujeme právě na těchto několik nejdůležitějších tvrzení.
I když je samo sestavení norem katolické etiky v oblasti „sexuální“ morálky snadné, každým krokem vyvstává potřeba jejich zdůvodnění. Tyto normy totiž častokrát narážejí na odpor, možná více v praxi než v teorii, a duchovní pastýř, který se především potýká s praxí, musí pro ně hledat zdůvodnění. Jeho úlohou totiž není jen přikazovat či zakazovat, ale odůvodňovat, vysvětlovat a objasňovat.
Překlad K. Skočovský
Bůh-sex-manželství_02_Co může kněz vědět o lásce.pdf - materiál k prohloubení tématu ve formátu pdf.
Obrázek vlevo: Karol Wojtyla v roce 1976.
Komentáře
Jů takhle vypadá ToB doopravdy a takový má hlas?
Nevíte tu náhodou někdo odkud pochází a kdo je autorem toho krásného sousoší milenců zde na obrázku po levé straně?
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Kiss_by_Eugeny_Kolchev_2005.jpg
ToBe díky za odkaz.:) Popravdě se dovídám o tomto umělci poprvé. V hodinách dějin umění jsme se na něho vůbec nedostali.
K 1. otázce: Zavádějící otázka, ale obecně - Bůh do ložnice patří, ale jakákoli třetí osoba prostě ne. Spíš vysvětlovat a doporučovat, než kárat či nakazovat!
K 2. otázce: Pardon, ale todle není primárně starost laika - kolik kněží ve farnostech je schopno tuto problematiku náležitě osvětlit, a ne jen peskovat v této věci své ovce?
K 3. otázce: Ano, ale proč ne třeba ve spolupráci s vdanou katechetkou či ženatým trvalým jáhnem (na toto povolání by se ostatně církev měla obecně víc zaměřit)?
K 4. otázce: Kněz je pro manžele živým důkazem toho, čeho je možno (a dobré) se pro Boha vzdát.
K 5. otázce: Když se vyjadřují ostatní, bylo by nemoudré umlčet hlas duchovní osoby.
K 6. otázce: Jistě, ale je třeba ji patřičně a moudře interpretovat.
Četli jste již publikaci "Setrvat v pravdě Kristově"? DOporučuji! Týká se obhajoby nerozlučitelnosti manželství. Tato témata spolu úzce souvisí.
No já nevím, evangeličtí faráři už se zhruba pět set let můžou ženit a mít rodiny a řekla bych, že je to celkem k prospěchu věci, pastorovat potom můžou z vlastní zkušenosti lidí bojujících, chybujících a milujících v páru.
A to, že Bůh patří do ložnice, teda fuj, mně to připadá, jako by se z manželství, potažmo manželského sexu potom dělal hieros gamos a takové jakoby zbožštění sexuálního aktu. Tohle přece provozovaly pohanské kulty. Bůh patří do vztahu dvou lidí, ano, to jistě, ale do ložnice bych ho necpala.
Četla jste někdy Píseň písní? Proč myslíte, že je v Bibli? :-)
Písmo přece říká, že ať děláme, cokoli, má to být Boží oslava. Takže i to, co se děje v ložnici může být Boží oslava :-) Nebo taky znesvěcení.
A naše tělo je chrámem Ducha :-)
Zajímavý pocit bránit bilickou zvěst o posvátnosti manželství a sexuality před evangeličkou, podle které Bůh do ložnice nepatří...
Je jen jedno místo, kam Bůh "nepatří": peklo :-)
Myslím, že Píseň písní je v Bibli proto, že v Bibli je všechno, co se nějak týká života a jeho prožívání. A krása sexuality a vzájemné lásky do života patří. A tím, že je to v Bibli, se ukazuje, že i ten sex si smíme a máme užívat, ale nikoliv, že do všeho musíme "cpát" obrazy Krista a církve atd. atp. Pokud se nemýlím, tak středověká církev se snažila na PP naroubovat vztah Krista a církve, aby nějak obhájili, že něco takového vůbec je v Bibli, v době, kdy sex a erotika byly vnímány jako čistě hříšná záležitost...
Nicméně v tom se asi neshodneme :-)
Ne, myslím, že se na tom neshodneme. Pokud budete opakovat nesmyslné fráze o středověké (katolické) církvi, které jste se naučila nevímkde :-)
Co se týče PP: Stačí se podívat na židovskou tradici a její úctu k Písni písní, manželství a manželskému životu. A na všecky biblické odkazy, které spojují manželskou lásku a lásku Krista k církvi/Hospodina k Izraeli. Opravdu jste nikdy nic takového v Bibli nečetla? Myslíte si, že to je výmysl katolické církve?
Zkuste si pro začátek přečíst aspoň toto:
https://tob.signaly.cz/1505/zenich-a-nevesta-sifra-dejin
Eleeshebat: četla jsem i nějaké knížky o životě ve středověku a podle toho soudím, že tehdejší lidé v otázce sexuality nebyli až tak prudérní, jak se dnes občas soudí. Prý až baroko a hlavně 19.st. se na věci týkající se pohlavního života začalo dívat jako na hříšné a pouhé nutné zlo k plození dětí.
Možná se ale mýlím. ToBe, můžeš o tom něco připsat?
Cituji z úvodu k Písni písní z ČEP: Píseň je sbírkou svatebních písní z různých dob. Některé pocházejí patrně z 5.-3. stol. př. Kr., kdežto jiné snad až z doby Šalomounovy (sr 3,6-11). Ještě po její kanonizaci r. 90 po Kr. byly o ni vedeny spory a bývala oblíbenou písní při různých nevázaných zábavách. (..) Od 5. stol. po Kr. je četba Písně doložena jako sváteční četba o židovských Velikonocích.
Potom je tam o dějinách alegorického výkladu PP (v židovství jako vztah Izraele k Hospodinu, v křesťanství jako vztah Krista k církvi), ale popisuje se tam, že "alegorizace byl exegetický způsob dobově podmíněný, tedy je oprávněna otázka, zda lze chápat Píseň také doslovně. Patrně neporozumíme Písni správně, budeme-li jednostranně zdůrazňovat jen alegorický výklad."
Ano. Katolická církev nezdůrazňuje JEN alegorický výklad. Učí, že Písmo může mít současně více rovin smyslu, přičemž "slovní" (literní) je smysl základní. To zdůrazňovali církevní ptcové už od prvních století.
Zdá se mi, ale že vy zcela popíráte možnost alegorického výkladu, tj. že by Píseň mohla něco říkat o Boží lásce k člověku/Krista k církvi.
Já úplně nerozumím, o co vám jde. Písmo je prostoupené obrazem ženicha a nevěsty, Hospodin se sám označuje za Ženicha, stejně tak Kristus; církev je označována za nevěstu... Láska mezi mužem a ženou je jazyk, který Bůh sám ve zjevení používá k tomu, aby nám přiblížil jeho lásku k nám. Manžeství je tak jako "znamení odkazující k nebi". V čem je tedy problém?
Pokud je Píseň jen milostná poezie A TEČKA, pak je ale vcelku jedno, jestli je součástí biblického kánonu, nebo ne. Není v ní ani zmínka o Bohu a máme mnoho jiné kvalitní poezie opěvující lásku mezi mužem a ženou.
"Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše."
Jakou "moudrost ke spasení" nám pak dává Píseň?
Poněvadž se domnívám, že @Eleeshebat reagovala do jisté míry i na můj komentář, dovolím si ještě i takto opožděně doplnit - má-li člověk kontemplovat (splývat) s Bohem v modlitbě v každém okamžiku svého bytí (ideálně), nutně musíme dojít k závěru, že si Boha "nevysvleče" spolu s oblečením při vstupu do ložnice, nýbrž že je tento s ním a v něm přítomen i v těch nejintimnějších momentech.
Což nás ergo vede k zamyšlení, zda skutečné prožíváme sexualitu tak, aby Boha byla hodna...
"... kontemplovat (splývat) s Bohem v modlitbě v každém okamžiku svého bytí ... Což nás ergo vede k zamyšlení, zda skutečné prožíváme sexualitu tak, aby Boha byla hodna..."
Přinejmenším někteří scholastikové by řekli, že to nejde, jelikož člověk aktuálně se oddávající sexu má oslabené vědomí, vůli a schopnost myslet.
Mezi doporučenými publikacemi mi chybí útlá brožurka od pana biskupa Künga "Dobrá cesta" - vydáno v CENAP 2014. Možno tam i objednat. L
Vlezu sem po dvou letech a hele, zajímavá diskuze :) Jen k těm scholastikům (dromedar): Má se snad člověk spojovat s Bohem jen hlavou? Jen na úrovni vědomí? Nestačí k tomuto spojení i při takovýchto příležitostech prostě být maximálně ve všech rovinách přítomen?
Každý tvor oslavuje stvořitele podle své přirozenosti. To pro neživá jsoucna, rostliny a nerozumné živočichy znamená prostě jen "být to, co jsou". (A ono "oslavování" samozřejmě není svobodné a může tak být nazýváno jen analogicky.) Oslavovat takto stvořitele na způsob rostliny nebo zvířete je zajisté schopný i člověk, ale jako tvor obdařený rozumem by měl k Boží oslavě nasadit především nejvznešenější schopnosti své přirozenosti.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.