Video katecheze ze seriálu Bůh, sex a manželství od P. Karla Skočovského.
Motto:
„Nač startovat motor, když nechcete vyjet z garáže?“
Neznámý autor
Hlavní myšlenky:
- Sex patří až do manželství. Pokud s tím nesouhlasíte, nemá cenu číst dál. :)
- Pokud patří do manželství sex, pak i sexuální předehra, tj. úmyslné vzájemné probouzení a stimulace sexuálního vzrušení a rozkoše.
- Období chození má svoje vlastní úkoly: je potřeba se vzájemně dobře poznávat, růst v úctě k druhému, ve svobodě, sebeovládání a dalších ctnostech, které se stanou základem dobrého manželství. Je nutné také společně prohlubovat své přátelství s Bohem.
- V tomto období si mají partneři být vzájemně oporou v zachovávání čistoty v myšlenkách, slovech i jednání. To vyžaduje zapojení inteligence, citlivého srdce, pevné vůle a vytrvalosti. Vzájemná podpora v této oblasti je projevem opravdového taktu, úcty a nesobecké lásky k druhému. Neobejde se bez pomoci Boží milosti a důvěry v Boží milosrdenství.
Otázky k diskusi a dalšímu promýšlení:
Při rozhodování o tom, kde se nacházejí hranice fyzických projevů před manželstvím, je možné si položit následující otázky:
- Je to, co děláme, rozumné? Je to v souladu s tím, pro co jsme se sami rozhodli? Vím, že moje máma pro mě ve skříni schovává vánoční dárek. A já chci s jeho otevřením opravdu počkat až na Vánoce. Má smysl se ptát: „Jak moc můžu otevřít dvířka té skříně, abych se tím nepřipravil o vánoční překvapení? Abych dodržel svoje předsevzetí?
- Pomáháme tím, co děláme, jeden druhému v zachovávání čistoty v myšlenkách, slovech i v jednání? Nejsme jeden pro druhého spíše zdrojem zbytečného pokušení? Může se to týkat např. i toho, jak se oblékáte (platí zvláště pro dívky), kde a jak spolu trávíte čas…
- Bavili jsme se spolu o hranicích, které oba chceme respektovat? Jsme ochotni se k nim vrátit, pokud je překročíme? Nevytvářím na druhého nátlak, aby tyto hranice posunul?
- Modlíme se spolu za dobrou volbu životního partnera, za zachování čistoty a růst v opravdové lásce?
- Jsou naše projevy něhy a náklonnosti skutečně oslavou Boha? Písmo uvádí: „Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží (1 Kor 10,31).
- Přemýšlel jsem někdy o tom, co by na naše chování řekl můj budoucí partner? Lidé spolu chodí, a také se rozcházejí. Jaké dědictví si chci nést z minulých vztahů? Mohu se svému manželovi beze studu podívat do očí?
- Co by na naše jednání řekly naše budoucí děti? Jsme pro ně vzorem, který by mohly ve svých vztazích následovat?
- Odpovídají naše projevy náklonnosti míře našeho vzájemného závazku? Každý vztah se samozřejmě vyvíjí, má svoje stupně – od prvního kontaktu přes nezávazná setkávání, vážně míněné chození až po bezprostřední přípravu na svatbu. Fyzické projevy by měly odpovídat zralosti vašeho vztahu.
Doporučená literatura:
- West, C.: Dobrá zpráva o sexu a manželství. Praha: Paulínky 2010.
- Kvapilík, M. (2014): Proč spolu před svatbou nebydlet a nespat. Brno: Cesta.
- St. James, R. (2000): Čekej na mě. Praha: Samuel.
- Trobisch, W. (1990): Dva středy, však jeden kruh. Nové Město nad Metují: Signum Unitatis.
Internetové odkazy:
- Předmanželská čistota (Rozcestník s mnoha dalšími odkazy)
Doplňující texty:
1. Zpěvačka a herečka Rebecca St. James odpovídá
Tuhle otázku [“Kam až můžeme v intimitě zajít?”] mladí pokládají zřejmě častěji než jakoukoli jinou.
Uvedu několik praktických vodítek, pokud jde o stanovení fyzických hranic. Prvním pravidlem je vyhnout se dotykům na kterékoli části těla, kterou zakrývají dvojdílné plavky. To je dost polopatické. Druhé pravidlo zní: Ať žádná část vašeho těla nevstupuje do žádné části těla toho druhého. To je celkem jasné – od pohlavního styku přes orální sex až po stimulování pohlavních orgánů partnera. Dá se říci, že i francouzský polibek je v podstatě orálním stykem. V tomhle bodě se názory trochu rozcházejí, ale musíte sami sobě položit důležitou otázku: Nepovede mě taková činnost k jednání, kterým už určitě poruším své přání zachovat si sexuální čistotu? Buďte upřímní sami k sobě, buďte upřímní ke svému chlapci nebo dívce, buďte upřímní k Bohu.
Také není vůbec dobrý nápad odkládat jakoukoli část oblečení. A myslím, holky, že si koledujete o problémy, i když jste oba oblečeni a kluk na vás leží. […] Pokud máte dojem, že to, co jste dělali s někým jiným, byste jen obtížně vysvětlovali svému budoucímu manželskému partnerovi, pak to pravděpodobně není v pořádku.
St. James, R. (2000): Čekej na mě. Praha: Samuel, str. 107-108.
2. Udržujte si odstup
Kdybyste řekli svým dětem: „Nehrajte si na dálnici,“ co čekáte, že udělají? Půjdou dolů k dálnici, přitočí se k jejímu okraji, vyšplhají na svodidla a vystrčí přes ně nohy, nebo si zatancují na bílé čáře?
Jistěže ne. To je koketování s katastrofou.
„Ale my jsme nešli na dálnici,“ mohly by říct. Možná ne. Ale když budete přemýšlet, jak blízko k ní můžete přijít, je jen otázkou času, kdy vás něco přejede.
Právě proto nemám rád obvyklou otázku: „Jak daleko můžeme zajít?“ Na co se tu ve skutečnosti ptáme? Jak daleko můžeme zajít, aniž bychom skutečně zhřešili? Řekni mi, kde je čára, abych si mohl stoupnout až na kraj.
Písmo říká něco naprosto jiného: „Utíkej před mladickými žádostmi, usiluj o spravedlnost, víru, lásku, pokoj s těmi, kdo vzývají Pána z čistého srdce“ (2. Timoteovi 2,22).
Když utíkáte, nebudete se neustále ohlížet a ptát: „Je to už dost daleko?“ Duch poslušnosti říká: „Jestli mi můj Otec říká, že je to špatné, pak se od toho budu držet pěkně daleko. A jestli je čára tady, pak si od ní dám odstup šest metrů, ne pět centimetrů.“
Alcorn, R. (2014). Princip čistoty. Kroměříž: Didasko, str. 53-54.
3. Jak daleko mají svobodní zajít?
Bůh nás volá, abychom se cvičili v sebeovládání, které je ovocem Ducha (Galatským 5,22-23).
Bůh stvořil sexuální pudy. Když je stimulujeme, budou směřovat k vyvrcholení. To jsou prostá biologická fakta. Když se spolu mazlíte sexuálně vzrušujícím způsobem, jde o předehru. A Bůh navrhl předehru tak, aby vyvrcholila sexuálním stykem.
Jestli je sexuální styk před manželstvím špatný, je špatné zabývat se jakoukoli činností, která žene mysl i tělo směrem k němu.
To znamená, že čáru musíme nakreslit ještě před tím, než se jeden z partnerů sexuálně vzruší.
Jakmile necháte své tělo překročit tuto čáru, zapomenete na své křesťanské přesvědčení a přestanete se o ně starat. Muži se vzruší rychleji a snáze než ženy. Žena si často myslí, že dlouhé polibky a objetí jsou v pořádku, ale muž se při nich sexuálně vzruší a je v pokušení usilovat o víc. Musíte se ujistit, že jste nakreslili čáru dost vzadu, aby ji ani jeden z vás nepřekročil.
Lidé, kteří se navzájem [úmyslně] sexuálně vzrušují, by neměli být překvapení, když nakonec dojde ke styku. Je to jen přirozený, předvídatelný důsledek jejich rozhodnutí.
Pokud chcete jiný výsledek, musíte udělat jiná rozhodnutí.
Alcorn, R. (2014). Princip čistoty. Kroměříž: Didasko, str. 73-74, zkráceno.
Bůh-sex-manželství_06_Kam až můžeme zajít.pdf - materiál k prohloubení tématu ve formátu pdf.
Komentáře
Velice dobře napsané. Jen bych doplnil, že holky zvlášť velice podceňují vizuální stránku. Různé přisáté věci, výstřihy... To, že je něco "IN", (běžné) neznamená, že je to v pořádku a nemůže to někomu uškodit na duši. Muž se totiž zapaluje pohledem a dotekem a Žena především sluchem. To spousta lidí neví.
Ale muž má samozřejmě povinnost se ovládat/utíkat, jak bylo v článku. obě strany se musí snažit:-). Aby to nevypadalo, že za všechno můžou holky:-)
Je tady dost bodů, se kterými nesouhlasím, ale jeden se dost nabízí. Tento "návod" je (pro teď předpokládejme) platný v šestnácti letech. Ale opravdu si myslím, že řídit podle tohoto předmanželský život třeba v pětadvaceti nebo ve třiceti, kdy spolu chodí lidé, kteří už něco prožili, je totálně mimo.
To není otázka souhlasu či nesouhlasu. Skočovský je vyšinutý. Klade nesmyslné otázky a pak se diví, že na ně nemá žádnou přijatelnou odpověď („Nač startovat motor, když nechcete vyjet z garáže?“), nemluvě o tom, že takový příměr je naprosto nevkusný. Dokonce se nerozpakuje překročit hranice pornografie, když popisuje jak se nějaký muž "dívá" na jiného muže jak chodí s nějakou dívkou a co spolu dělají...
"sex patří až do manželství" -> "sex patří už do manželství" jinak pěkný článek. Jsem 4 dny ženatý a teď se na to dívám z té druhé strany :-)
Vztah, který se bude řídit podle tohoto návodu, nebude v manželství fungovat. Tento článek je totální destrukce partnerského vztahu.
Nebude fungovat? Znám mnoho krásných manželství, která vyrostla na předmanželské čistotě :-) A znám hodně párů, které i "díky" předmanželské nezdrženlivosti už skončily. Ostatně: lidé, kteří podle něho nežijí, mají asi 50% šanci, že se rozvedou...
Židé podle tohoto (Božího) návodu žijí už tisíce let. A jejich manželství jsou často záviděnihodně krásná a požehnaná.
Protože cílem předmanželské čistoty je dobré a svaté manželství.
Nemám problém souhlasit, jen bych se obával zevšeobecnění. Je otázka, zda předmanželská čistota vždy vede ke zdárnému, svatému a celoživotnímu manželství a naopak, zda předmanželský sex vždy vede ke krachu vztahu i následného manželství (Ano, ToB uvádí 50% pravděpodobnost). Pohled na věc, že čistota před manželstvím zaručí zdárné manželství sám o sobě není pravdivý - podle mě. Je to jen jeden z předpokladů - může být. V celku je to ale souhra dalších faktorů, které když se podcení, manželství s celou čistotou před sňatkem nemá šanci přežít. Mluvím jako roční , skoro 50-letý novomanžel :) My ty faktory zatím nepodceňujeme :), ale přesvědčili jsme se o jejich pravdivosti.
Proto je nutné zejména mladým lidem představit celý kontext faktorů, majících vliv na šťastné manželství, aby nebyli na omylu, že když spolu před svatbou nebudou spát, automaticky jim štěstí spadne do klína. Nespadne.
Ontarios: Ano, máte pravdu. Čistota (předmanželská, manželská) šťastné manželství nezajistí) a obráceně. Platí to obecně pro život podle Boží vůle. Nehledě na to, že i lidé, kteří žili před manželstvím čistě, mohou být pro manželství nezralí - nebo mohou přestat o svoje manželství pečovat a vztah se rozpadne...
Reagoval jsem na zevšeobecňující námitku, že život v předmanželské čistotě povede k destrukci vztahu... Nepovede...Nevěřící lidé a mnohdy lidé věřící předmanželskou čistotu nezachovávají. Ale evidentně jim to manželské štěstí nezajistí, protože rozvodovost je kolem 50 %.
Hřích nepřináší ihned svoji "odměnu".
Je krásné, když lidsky zralí lidé, zcela svobodně, vědomě a ze zralých - správných důvodů (ne pouze, že to říká církev) zachovají předmanželskou čistotu - když v ní najdou hodnotu, která má pro oba smysl a význam, který je větší, než spolu před svatbou spát. A protože ta touha být spolu intimně je nesmírně vysoká, musí zdůvodnění čistoty a objevení její hodnoty být ještě o něco vyšší. Napadá mě malý příměr - ve Zjevení sv. Jana se hovoří o nevěstě a svatbě Beránkově. Dovedu si představit,jak moc by Beránek chtěl svoji nevěstu - Boží lid již přivinout, obrazně řečeno intimně se s ní spojit (Kristův návrat na Zem). Jenže nevěsta ještě není připravena a tak Beránek čeká. Kdyby předběhl události, nevěstu by to zahubilo. Příměr pokulhává, ale něco málo z toho lze použít.
Najít v čistotě před svatbou, v odevzdání se pouze jedinému/jediné smysl a hodnotu, v tom je úkol. Myslím, že by bylo třeba jít ještě za statistiky, před 100 x 200 lety rozvodovost byla v podstatě nulová a přitom, podle slov babiček, prababiček, předmanželská čistota nebyla až takovým pravidlem. Možná by stálo za to, do pořadu vložit i svědectví těch, kteří touto cestou prošli a co jim osobně předmanželská čistota dala. Omlouvám se, ale možná by o tomto tématu měli hovořit především ti, kteří to prožívají. O kněžské spiritualitě bude těžko hovořit laik. O manželském a předmanželském soužití by laik měl hovořit zejména. Ale to není nic proti vaší aktivitě, je jistě dobrá a správná.
Pokud se mohu vyjádřit k otázce ohledně destrukce vztahu v důsledku předmanželské čistoty. Sexualita je jednou z forem lidské i partnerské komunikace. Lidské proto, že sexuální podtón našeho jednání je přítomen v podstatě vždy a všude, protože jsme takto postavené bytosti. A komunikace partnerská. I Ti nejzamilovanější lidé a i Ti nejvíce se k sobě hodící, mají oblasti, ve kterých se obrušují, sbližují, tolerují atd. Není možné si myslet (respektive je, ale bylo by to vysoce naivní), že pokud se k sobě hodíme a přesto se ve slovní komunikaci musíme léta a někdy celý život přizpůsobovat a ohleduplně k sobě chovat, nebude tento trend provázet i náš sexuální život. Bude a procházením životními etapami, danými nejen věkem, se bude prostě individuálně i párově měnit. A my na to budeme muset
"Možná by stálo za to, do pořadu vložit i svědectví těch, kteří touto cestou prošli"
Ano, jistě, ale takových svědectví je plný internet :-) Ve videu s takovým rozpočtem nebyl na zapojení dalších lidí prostor..
"... a co jim osobně předmanželská čistota dala."
Osobní zkušenost je jistě pěkná věc, ale sama o sobě nerozhoduje o tom, jestli je něco morálně špatné, nebo dobré. Jsou lidé, kteří měli sex s dvaceti lidmi - a teď žijí ve spokojeném manželství. Osobní zkušeností se v etice moc nedá argumentovat prívě proto, že se nedá zevšeobecnit a je nepřenosná. Někdo může říct: "My s předmanželským sexem máme dobré zkušenosti - a šli bychom do toho znova, ať si církev a Bůh říkají, co chtějí."
individuálně i párově reagovat. Manželství je vlastně začátek celoživotního sebedarování se druhému, kterého v Kristu přijímám. Je to počátek. A ženatí pánové mi dají za pravdu, žena je tvor, který neinklinuje ke stereotypu - na rozdíl od nás mužů. Je třeba hledat stále nové cesty k jejímu srdci, je třeba se stále učit jí rozumět. Přijímat ji i s téměř rezignací z nemožnosti ji pochopit :) je pro mě úsměvné, jak by krátkodobá i dlouhodobá předmanželská sexuální zkušenost znamenat něco podstatného pro budoucí manželství. I když, upřímně, tam, kde v páru jeden až tak příliš nebojuje s pokušením, tam bych možná byl lehce ostražitý.
Kněz má tu výhodu, že se nemusí opírat (jen) o svou osobní zkušenost - on přece nehlásá svoje zkušenosti nebo názory, ale učení katolické církve, které se zakládá na Božím zjevení...
Kněz neříká: "Chovejte se tak, jako já, protože mně se to osvědčilo." Učí to, co učí církev: Boží plán s manželskou láskou a sexualitou.
Ovšem podobně by se dalo argumentovat i v kněžském povolání. A přesto kněžské zkušenosti z celibátního života jsou dávány adeptům na kněžství za vzor. Což je jistě správné. Potřebují vědět, že to jde. Já naopak myslím, že lidé potřebují nejen vědět, že něco nemají dělat, protože to je nemorální, ale potřebují motivaci a ta musí být veskrze pozitivní. Musí na manželských párech - mladých, starších , starých vidět, že to stálo a stojí za to a v kontextu s dalšími skills pro dobré manželství pak jít do toho. Měli by být zasaženi touhou takto se "zasvětit" a vidět v tom žité dobro. Morální teologie jde přeci pro antropologii.
Ano, je dobré, že kněz učí to, co říká církev. Ale to může i laik, nebo trvalý jáhen mající i zkušenost manželskou. Tím samozřejmě nevylučuji kněze z této činnosti. Ale přijde mi, že nejde jen o teorii. Ta se musí spojit právě se zkušeností, s pozitivní zkušeností. Jen spojení těchto dvou oblastí myslím dovede mladé lidi zapálit.
"jak by krátkodobá i dlouhodobá předmanželská sexuální zkušenost [měla] znamenat něco podstatného pro budoucí manželství"?
Opravdu je jedno, jestli spolu pět let před manželstvím intimně žijeme, nebo vstupujeme do manželství jako panna a panic?
Naše předmanželské soužití nijak neovlivní naše pojetí sexuální etiky, smyslu sexuality a manželství, toleranci k mimomanželskému sexu?
Myslím, že kdyby ve farnostech podobné přednášky, nebo povídání s mladými dělali manželské páry, které jsou známy svým vztahem, láskou, tak by mohly vykonat velmi mnoho. Vždyť nejde jen o sex, jde i o manželskou spiritualitu, komunikaci atd. Tady myslím ve farnostech tato služba chybí. Ale co já vím, jen přemýšlím a nadhazuji myšlenky. Myslím, že mladé by to mohlo chytnout.
"jak by krátkodobá i dlouhodobá předmanželská sexuální zkušenost [měla] znamenat něco podstatného pro budoucí manželství"?
Tady jste to asi nepochopil, nebo jsem to nenapsal dost jasně, což asi spíš. Já naopak napsal, že nechápu, jak by mohla taková zkušenost něco podstatného pro budoucí manželství přinést - v kontextu lidí, kteří tvrdí, že pokud spolu nebudou spát před svatbou, povede to k destrukci vztahu.
Ano, máte pravdu, manželé by měli vydávat svědectví o smyslu předmanželské a manželské čistoty - v prvé řadě svým dětem - a potom i všem ostatním. Jsem nesmírně vděčný za každý pár, který to dělá, např. v rámci předmanželské přípravy. Přináší to mnoho požehnání.
Potřebujeme jeden druhého. Pravdu o manželské lásce musejí hlásat jak laici, tak kněží. Jedni bez druhých být nemůžeme.
Ohledně sexuální etiky, smyslu sexuality...myslím, že obecně v každodenním životě lidé v těchto relacích neuvažují. A nemusí to být nutně špatně. Na druhou stranu, žijeme v době, kdy lidé chtějí vědět smysl toho, co mají konat. A to je dobře. konečně mohou, pokud k tomu dospějí, dělat věci pro jejich vlastní hodnotu, ne proto, že to někdo řekl. Co říká církev je důležité, ale pro lidi je mnohem důležitější vnitřně pochopit, jak mi život podle toho, co říká církev život zkvalitní, budu lepším kamarádem, otcem, matkou, partnerem? Na některé otázky, které lidé pokládají nemáme zatím jiné odpovědi, než že to církev tak učí. To není málo, ale ne všem to stačí. A možná dnes to už nestačí. Církev by odpovědi chtěla mít. Možná je může mít.
Ale je těžké je hledat když po staletí pravdy předáváme a najednou jsme postaveni před zástupy lidí, kteří už nechtějí jen transfer z minulosti :) Respektive, chtějí ho, ale s návodem k použití - přiručkou s vysvětlivkama. Lidstvo na západě je dnes jako ve věku 3 letého dítěte, které se stále ptá - a proč? A to je moc dobře. Oni nezpochybňují autoritu podle mě, oni by tak chtěli žít, kdyby chápali, co jim to přinese - a nejen chápali, ale hlavně na nás viděli!!! Žijeme v úžasné době, kdy se lidé nespokojí jen s teorií a více nepřemýšlí. Pro nás je to náročné, protože jen žitá teorie láká druhé a nám dává odpovědi na jejich otázky, které již nejsou jen teorií.
dvě poznámky z řad "lidu":
a) výborný postřeh v příspěvku nade mnou, že "... jsme postaveni před zástupy lidí, kteří už nechtějí jen transfer z minulosti"
b) mám zkušenost, že o celém tomto tématu, které zastřeším pojmem předmanželská čistota, mluví víc kněží než manželské páry a s prominutím - to mi přijde divný. Myslím, že by církev neudělala špatně, kdyby více tyto páry zapojila (a nemusíte mi říkat, že je těžké je najít a přemluvit atd...), kdyby manželské páry byly v hlavní roli a kněží záštitou. Ale prosím všechny na toto téma promlouvají (i jindy a jinde) - neupadejte do frází... toť konec mých chytrých řečí:-)
V církvi je všeobecně známá důstojnost a krása povolání ke kněžství, jeho hluboký význam ve vztahu ke Kristu. To samé, by mělo být prezentováno o povolání k manželství. Teologie manželské svátosti. A nejen ta. Vycházet by to mělo jak pro kněze tak pro manželství z teologie a spirituality křtu, všeobecného kněžství. Toho také moc není. Pak se církev nejvíce logicky zaměří na kněžství a na manželství pouze krátký čas před svatbou a pak případně manželská setkání, kde se řeší nejrůznější problémy atd.
Meloun: Souhlasím s oběma postřehy a poznámkami.
a.) Pokud se člověk o to téma opravdu zajímá, pak objeví, že církev v posledních desetiletích přináší mnoho nových a svěžích podnětů k hlubšímu pochopení LOGIKY manželské lásky a sexuality. Třeba teologie těla určitě není jen "transfer z minulosti". :-) Jsou tam postřehy vyjádřené dost revolučním způsobem. V církvi máme poklady. Bohužel dost dobře utajované.
b.) O čistotě se manželům moc mluvit nechce: buď s ní sami nesouhlasí, nebo souhlasí, ale nežijí, nebo se prostě stydí a mají strach z odmítnutí.
Když jsme připravovali cyklus těchto videí, říkal jsem svým kamarádům, že je to pro mne extrémně náročné, protože spousta lidí mě bude považovat za úplného idiota. Stačí se kouknout výše: ano, jsem "mimo", "vyšinutý" atp.
Takže je logicky těžké ty manžele k takovému svědectví přesvědčit.
Na druhou stranu je Boží plán s manželstvím a sexualitou součástí radostné zvěsti (o tom byla ta první videa v seriálu). Proto má kněz povinnost o něm pravdivě s láskou a citlivostí hovořit. Pokud sami manželé nevydávají svědectví, pak musí aspoň kněz. Jinak jediný, kdo jistě nebude mlčet, bude nějaký sexuolog typu Radima Uzla :-)
Ontarios: Ano, souhlasím na 150 %! Církev by se měla v pastoraci a katechezi věnovat povolání k manželství mnohem více. Máme MNOHO skvělých, skutečně skvělých knih a svědectví, inspirací pro manželskou a rodinnou spiritualitu. Jen málo z toho je ale v češtině...
Má to ale další háček: když o manželství začne z kazatelny mluvit kněz (podle mne to má dělat!), pak se vždycky najde skupina lidí, kteří řeknou: "Co vy nám tady budete povídat! Nechte si tu svoji teorii a nelezte nám do manželství a do ložnice!" A co má takový kněz dělat? Když o manželství neučí, lidé si stěžují, že se církev manželům nevěnuje, když o něm učí, pak je divný a v iluzích uvězněný teoretik. :-)
Mně je téma manželství velmi blízké a budu o něm učit, i když mi lidé budou nadávat do idiotů. :-) Dostávám i mnoho pozitivní zpětné vazby: od manželů, kteří toto učení žijí a kteří se mu snaží stále hlouběji porozumět. Jedna maminka šesti dětí mi napsala: "Jsem moc ráda, že se tomu tématu do hloubky věnuješ. My laici se šesti dětma nemáme čas na to číst všecky ty dokumenty a knihy." (Přitom je v této oblasti nadprůměrně vzdělaná a přečetla toho opravdu hodně :-)
Tak za prvé - nejste vyšinutý :) Sleduji Vaši cestu několik let, už když jste byl v Římě. Naopak, dovedl jste si přiznat mnohé "běsy", které na cestě ke kněžství člověka mohou přepadat. S Boží pomocí jste udělal krok, který neznamená jejich konec, ale poznáváte Boží moc, která je silou právě ve slabosti. To je velké svědectví. Škoda, že některé Vaše úvahy, již na internetu nejsou.
Dále, kněz o manželství mluvit má a může. Můj názor je ten, že o partnerských bolestech a radostech ví víc, než kdokoliv - pokud má za sebou letitou zkušenost vnímavého zpovědníka. Slyšel tolik příběhů, jako nikdo jiný. My, manželé, známe jen ten náš. Na druhou stranu, právě naše žitá zkušenost, naše zápasy, naděje a cesta, je důležitou a nutnou součástí poselství kněze.
Co udělat proto, aby mohly vzniknout programy, které by takové byly? Jak se zapojit? Mě nesmírně zajímá spiritualita křtu, o které není nic. Chtěl bych se tomu věnovat. A na ní má být postavena i spiritualita manželství.
Myslím, že manželství, dané již v ráji, je něčím, co ještě snad nedovedeme v jeho hloubce pochopit. Tajemství, které je hlubší, než občasný sex, teplá večeře, nějaká dovolená atd. Žel, dnešní uspěchaný život nás drží jen a jen na hladině, nepouští nás moc na hloubku a to mě tak mrzí. I v mém životě. Jsem ženatý rok a bojuji s časem na spiritualitu...
:-) Podle mne je nejdůležitější začít ve vlastním manželství. Pokud máte věřícího partnera, pak obnova církve začíná s ním ve společné modlitbě :-)
Moc se mi líbila knížka "Manželství a Eucharistie", kterou vydala Komunita blahoslavenství a prodává ji Karmelitánské nakl.
O křtu je toho hodně! Třeba Maria Campatelli: Křest.
manželka je také katolička, modlíme se spolu. Je to krásné, ale spíš zápasím o čas i na osobní modlitbu a rozjímání Písma. Na knihy se podívám.
Ohledně spirituality křtu mne nejvíce zajímá právě průnik do nitra Trojice skrze Krista. To je téma, které mne opravdu přitahuje a "vzrušuje"
Ok, tři roky jsem katolicky chodil s holku, veselá, inteligentní...po svatbě bylo vše divné...po cca třech letech mi v katolické poradně řekli že byla nezralá pro vztah, že by to církvení soud zneplatnil. Mně zbyly oči pro pláč, dvě krásné děti o které jsem se rok soudil jako pohan... ToBe, promiň jsi kněz, tudíž bys o sexu ani mnoho vědět neměl..
Dnes o sexu mluvím i na farní radě před lidmi zcela otevřeně..je smutné se sejít na pivu se dvěma dalšími farníky a zjistit, že jsme všichni byli použiti jenom pro zplození dětí a jinak nám nezbývá než celibát nebo občasné porno. Velmi mnoho katolických dívek jsou čisté právě proto, že sex jim nic moc neříká, chtějí hlavně spolubydlícího a děti, hodně dětí... OK, dnes už kouknu na holku a vidím, že má problém, tehdy jsem to nevěděl...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.