V tomto článku bych rád popsal některé postupy asistované reprodukce a zmínil též jejich hodnocení z pohledu katolické církve.


Výše uvedené schéma ukazuje jednotlivé fáze u nás nejrozšířenějšího postupu asistované reprodukce, tj. metody ICSI (vysvětlení dále).

 

I. Získávání gamet (pohlavních buněk)

Vajíčka se odebírají jehlou zavedenou přes pochvu pod ultrazvukovou kontrolou. Žena předtím dostane dávky hormonů, aby se podpořil růst a zrání vajíček ve vaječníku.

Spermie se nejčastěji získávají masturbací. Takový postup je ale podle učení církve morálně nepřípustný.

Vajíčka i spermie mohou pocházet od "sociálního rodiče" (ženy nebo muže, kteří budou dítě vychovávat), nebo od dárce.

Darování gamet je u nás vždy anonymní pro dárce i příjemce. Je bezplatné (protože obchodování s orgány a tkáněmi je u nás nelegální), ale jak vás upozorní na klinikách asistované reprodukce, například dárkyně vajíčka má právo na "finanční kompenzaci" až do výše 25 000 Kč. Muži dostanou kompenzaci ve výši cca 500-1500 Kč v závislosti na dosaženém vzdělání a kvalitě spermatu.

Katolická církev darování vajíčka i spermatu jednoznačně odsuzuje jako vážné narušení příbuzenských vazeb v rodině, nedotknutelnosti manželství a práva dítěte znát svůj biologický původ. Dárkyně vajíčka vlastně souhlasí s tím, že bude mít dítě s mužem jiné ženy.

 

II. Oplodnění vajíčka

Nejčastěji se u nás provádí oplodnění vajíčka mimo tělo ženy (zkratka IVF - z angl. In Vitro Fertilization) pomocí metody ICSI [čte se "iksi"] (angl. IntraCytoplasmatic Sperm Injection, tj. zavedení spermie pomocí skleněné jehly přímo do vajíčka).

 Oplodnění vajíčka metodou ICSI

Při této formě početí není dítě plodem aktu manželské lásky. Je "vyrobeno" mimo tělo ženy, pod mikroskopem, je to "produkt" přesně daného technického postupu. Po početí se kontroluje jeho "kvalita" a v případě, že nesplňuje požadované parametry, končí v biologickém odpadu.

 

III. Preimplantační diagnostika (PID)

V případě zvýšeného rizika se může provést u embryí tzv. preimplantační genetická disgnostika (PGD), která pomáhá určit přítomnost hlavních (nikoli všech) geneticky podmíněných poruch. Z embrya, které ještě nebylo přeneseno do dělohy, se odebere buňka a její chromozomy se použijí k vyšetření. Nemocná embrya jsou zlikvidována.

 

IV. Přenos do dělohy

Pokud embryo splňuje dané požadavky, je přeneseno pomocí umělé trubičky do dělohy. Obvykle se přenáší 1-2 embrya. Přenos více embryí vede ke zvýšenému výskytu vícečetného těhotenství (dvojčata, trojčata), které je vždy rizikové. Někdy se provádí v takovém případě tzv. "redukce", tj. potrat nadpočetného embrya. Legislativa proto u nás zvýhodňuje ženy, které se rozhodly pro zavedení jediného embrya. Pacientka má právo na úhradu 3 cyklů IVF ze zdravotního pojištění. Pokud ale v prvních dvou cyklech bylo zavedeno pouze jedno embryo, pojišťovna uhradí i 4. cyklus IVF.

Pokud bylo oplodněno více vajíček, je možné dát embrya, která nebyla zavedena do dělohy, zamrazit a použít v dalším cyklu. Proces zmrazení a opětovného rozmrazení ale přežije jen asi polovina embryí.

Osud zmrazených embryí může být různý. Některá tento postup nepřežijí. Některá zůstanou jako "nadbytečná", protože "zákazníkům" už se narodil požadovaný počet dětí. Nadpočetná embrya (na světě jsou jich odhadem stovky tisíc) je možné buď zlikvidovat, dát k lékařským výzkumům (pokud to zákon dovoluje), nebo poskytnout k "adopci" jiným zájemcům. O morálnosti "prenatální adopce" provedené výlučně za účelem záchrany života embryí, které by jinak skončily v biologickém odpadu, se v katolické morální teologii stále diskutuje. Učitelský úřad církve tuto možnost definitivně nevyloučil.

Embryo je možné zanést do dělohy ženy, která se o něj bude po porodu starat, nebo tzv. "náhradní matky". Jedná se o ženu, která za určitou "finanční kompenzaci" dítě donosí a po porodu odevzdá do péče "objednavatelů". "Náhradní mateřství" je v "neformální" podobě možné i u nás, zákon ho nezakazuje.

 

V. Prenatální diagnostika (PD)

Většina žen u nás v těhotenství podstoupí některou z forem diagnostiky zdravotního stavu dětí, které se ještě nenarodily. Pokud je zjištěna nějaká závažná vývojová vada, většina nastávajících matek se rozhodne pro umělý potrat (u Downova syndromu je to přibližně 95 % žen). Je potřeba říci, že žena má právo odmítnout jakékoli takové vyšetření v těhotenství, zvláště v případě, kdy je rozhodnutá i nemocné dítě donosit.

 

Různé scénáře

Výše uvedené schéma nabízí přehled mnoha odlišných scénářů, jak může asistovaná reprodukce probíhat. Uvedu nejdříve dva extrémní příklady a potom tzv. "prostý případ" asistované reprodukce.

1. Dítě 5 rodičů

Pokud jsou oba partneři/manželé vážně nemocní, může se stát, že vajíčko i spermie získají od dárců a jejich dítě donosí "náhradní matka". Takové dítě pak bude mít celkem 5 "rodičů": 2 dárce pohlavních buněk, ženu, která ho donosila, a 2 vychovatele.

2. Dítě homosexuálního páru

Postup je velmi podobný: dva muži uzavřou registrované partnerství (nebo v některých státech i "manželství") a požádají o asistovanou reprodukci. Jeden z mužů poskytne spermie a dárkyně dodá vajíčko. Náhradní matka pak dítě donosí. Takový postup zvolil např. i známý zpěvák Elton John. Se svým "manželem" Davidem Furnishem mají dva syny, které oba porodila jediná náhradní matka.

3. "Prostý případ" asistované reprodukce

Jednou z hlavních námitek katolické církve proti metodám IVF, je fakt, že při ní poměrně často umírají/jsou usmrcena embrya. Jaké je ale hodnocení případu, kdy je úmyslné usmrcení nenarozených dětí vyloučeno? (A pohlavní buňky získáme eticky přijatelným způsobem?)

Můžeme například získat vajíčko od biologické matky a spermie odebrat po pohlavním styku. V laboratoři se oplodní jedno jediné vajíčko a to se bez další kontroly zavede do dělohy matky...

Takový postup, i když při něm nedochází k úmyslnému zabití, katolická církev přesto jednoznačně odmítá jako nemorální. Morálně nepřípustný je každý postup, který má za cíl nahradit přirozený pohlavní styk manželů. Oplodnění mimo tělo ženy je špatné samo o sobě, protože takto počaté dítě není plodem aktu manželské lásky svých rodičů. Rodiče v procesu početí hrají úlohu pouhých dárců biologického materiálu.

 

Závěr

Je třeba říci, že metody IVF nejsou ve skutečnosti pravou "léčbou" neplodnosti. Pár i nadále zůstává nemocný. Jsou spojeny s řadou závažných etických problémů.

Katolická církev, i když tyto postupy odsuzuje, zároveň podporuje různé formy skutečné léčby neplodnosti (ať chirurgické, hormonální či jiné), které pomáhají manželům počít dítě při pohlavním styku.

 

Další informace: